Mezi mlýnskými kameny: Finsko proti Sovětskému svazu a Německu (3)
V severním sektoru východní fronty vznikla v roce 1944 spletitá situace. Finové zůstávali pasivní a usilovali o ukončení spojenectví s třetí říší. Stalin se chtěl primárně zbavit Wehrmachtu, ovšem měl zálusk i na finská území. A Němci dělali vše pro to, aby Helsinky neuzavřely s Moskvou separátní mír
V červnu 1944 Sověti zaútočili na IV. sbor generála Taavettiho Laatikainenho na Karelské šíji. Téměř bez boje padlo klíčové město Viipuri (dnešní ruský Vyborg). Neschopnost Mannerheimových divizí zadržet nepřítele šokovala finskou veřejnost a vyvolala obavy i v Německu. Když Helsinky v tíživé situaci požádaly Berlín o pomoc, Hitler raději zareagoval obratem a vyslal do Finska 122. divizi, polovinu brigády útočných děl a desítky střemhlavých bombardérů Ju 87 i stíhaček Fw 190. Finský prezident Risto Ryti věděl, že diktátor neposkytuje muže a techniku zadarmo.
Předchozí části:
Podpora Wehrmachtu přišla Finům velmi vhod, neboť 25. června sovětský 30. gardový sbor zaútočil na Tali držené 17. divizí. Ta ihned ustoupila a na poslední chvíli ji museli zastoupit tankisté, jimž se podařilo zabránit průlomu. Stavka zareagovala vržením Leningradského frontu do obkličovacího manévru, který zahrnoval i námořní výsadky a měl protivníka odříznout ve Viipurské zátoce.
Finové vyslali do boje odpočinutou a přezbrojenou 10. divizi i jezdeckou brigádu, ale především německou 122. divizi. Sovětská 59. armáda se proti nim nedokázala prosadit natolik, aby vytvořila předmostí, a pokus o obchvat zkrachoval. Stalina stále odhodlanější odpor zaskočil, avšak nehodlal v tlaku polevit. Během 9. července překročila 23. armáda řeku Vuoksu a začala na severním břehu budovat předmostí. Dosavadní postup ale rudoarmějce tak vysílil, že SSSR už za dva dny přece jen musel útok zastavit.
Včasné stažení
Na druhé frontě v Karélii měl sovětský generál Kirill Mereckov k dispozici dvě armády s 15 střeleckými divizemi, dělostřeleckým sborem a tankovou brigádou. Hýřil sebevědomím, neboť finská Karelská armáda byla oslabena o tři divize odeslané Mannerheimem na linii VKT. Finský vojevůdce však tentokrát velel svým silám uvážlivě a nechal je spořádaně stáhnout na linii východně od hranice z roku 1940.
Sovětská ofenziva v Karelsku začala 21. června a po dvou dnech se za nepřátelskými liniemi na břehu Ladožského jezera vylodila i námořní pěchota. Její předmostí mělo Finům zamezit v dalším ústupu na západ, jenže Mannerheimovy oddíly jej obešly. S nejmenším odporem se setkala 32. armáda u řeky Svir, kde pohled namasy obrněnců vyvolal mezi Finy paniku. Nakonec se velitelům podařilo obnovit disciplínu, takže obránci úspěšně dokončili stahování a začali se chystat na finální nepřátelský úder.
Konec sovětského snažení
Stavka jej zahájila 10. července, jenže Mannerheim mezitím Karelskou armádu posílil a Sověti neprorazili. Na Mereckovovu hlavu pršela z Moskvy tvrdá kritika a přerušil ji až úspěch z 21. července, kdy rudoarmějci severně od Ilomantsi postoupili na zmíněnou předválečnou hranici. Neradovali se dlouho, neboť protiútok generála Erkkiho Raappany bleskově obklíčil dvě sovětské divize. Když se Rudá armáda začátkem srpna z kotle probila, zanechala na místě 3 000 mrtvých a stovku děl. Krvavé ztráty Stalina přesvědčily, že dobytí Finska nestojí za vynaložené úsilí, a 29. srpna všechny operace odvolal.
Patová situace umožnila Finsku dále rozvolňovat vztahy s Berlínem, aniž by padlo do Stalinových rukou jako snadná kořist. Ryti podal 4. srpna 1944 demisi a prezidentem se stal Mannerheim, jenž nebyl vázán předchůdcovým slibem. Helsinky zahájily s Moskvou jednání o separátním míru a 4. září se obě země dohodly na zastavení palby. Maršál se dočasně zbavil jednoho nebezpečí, nicméně věděl, že tento krok může vyvolat válku s třetí říší.
Změna ve velení
Německá 20. horská armáda se ocitla v těžké situaci, neboť po odchodu Mannerheimových jednotek by v její obraně vznikla trhlina. Jisti dalším vývojem si nemohli být ani Finové, kteří ve snaze o zachování nezávislosti lavírovali mezi nebezpečím z východu i západu. Moskva jejich vratkou pozici ostatně brzo potvrdila.
TIP: Nechtěný konflikt mezi soby: Laponská válka mezi Finskem a Německem
Smlouva o příměří z 19. září předpokládala, že finská armáda vytlačí německé síly z Laponska. Avšak Stalin vnutil Mannerheimovi nevýhodnou podmínku nařizující Finsku demobilizovat armádu na předválečný stav nejpozději měsíc po uzavření příměří. To znamenalo, že Finové buď v této lhůtě vyprovodí Wehrmacht ze svého území, nebo budou demobilizovat s Němci v zemi. A druhá možnost by dala Rudé armádě legitimní důvod část Finska obsadit.
Pokračování v úterý 12. října
