Mezi mlýnskými kameny: Finsko proti Sovětskému svazu a Německu (2)

V severním sektoru východní fronty vznikla v roce 1944 spletitá situace. Finové zůstávali pasivní a usilovali o ukončení spojenectví s třetí říší. Stalin se chtěl primárně zbavit Wehrmachtu, ovšem měl zálusk i na finská území. A Němci dělali vše pro to, aby Helsinky neuzavřely s Moskvou separátní mír

28.09.2021 - Miroslav Mašek



V roce 1944 se Stalin rozhodl skoncovat s vojenskou přítomností Finska na východní frontě a naplánoval proto rozsáhlou ofenzivu. Celkem SSSR shromáždil 450 000 vojáků, 800 tanků, 2 000 letadel a 10 000 děl, které měla podporovat Baltská a Ladožská flotila. Tomuto válci mohlo na finské straně čelit 270 000 mužů, 110 (převážně lehkých) tanků, 248 letounů a 1 900 děl.

Předchozí část: Mezi mlýnskými kameny: Finsko proti Sovětskému svazu a Německu (1)

Aby finských problémů nebylo málo, sám Carl Gustaf Emil Mannerheim v kritickém období učinil dvě nešťastná rozhodnutí. Za prvé rozkázal většině jednotek setrvat v Karélii a držet její východní (ruskou) část coby trumf pro příští jednání s Moskvou. Tím však jádro finských vojsk zablokoval v nevýhodných pozicích. A za druhé maršál nevěřil, že Stalin útok na Finsko myslí vážně. Považoval sovětské řinčení zbraněmi jen za bluf – s cílem dostat Finy opět k jednacímu stolu a vnutit jim své podmínky. Pokud by rudoarmějci přece jen udeřili, Mannerheim předpokládal, že nejprve napadnou Karélii, a nikoliv samotnou šíji. Tyto omyly měly Helsinky přijít draho.

Příval ohně a oceli

Maršálovy představy se rozplynuly 9. června 1944, kdy Sověti zaútočili na IV. sbor generála Taavettiho Laatikainenho na Karelské šíji. Finské linie zasypal příval granátů z 5 500 děl, pumy ze stovek bombardérů a salvy z 800 raketometů Kaťuša. Ke slovu se dostali i dělostřelci z křižníků a obsluhy moždířů ráže 280 a 305 mm. Nazítří udeřil 30. gardový sbor na finskou 10. divizi u Valkeasaari a okamžitě prolomil její linie. Tváří v tvář tankům některé útvary uprchly bez boje, takže divize přišla o veškeré dělostřelectvo a jako organizovaný svazek přestala existovat.

Mannerheimovi nezbylo než nařídit ústup na linii VT a povolat z Karélie posily. Zároveň přesunul obrněnou divizi za pozice 11. divize, která držela širokou frontu pouhými devíti prapory. Rudá armáda se 13. června dovalila k linii VT a prorazila ji v prostoru Kuuterselkä, kde Finové úder neočekávali a obranu tak zajišťovala jediná rota. Příslušníci 21. armády odrazili pokusy finské kavalerie i tankistů o protiútok a od totálního obklíčení zachránila obránce jen sveřepá snaha nepřítele postupovat za každou cenu k Viipuri (dnešní ruský Vyborg).

Sveřepá obrana

Paralelně s těmito boji udeřila 23. armáda na linii VT u Siiranmäki. Sověti očekávali slabý odpor, jenže narazili na 7. pluk čerstvě vybavený protitankovými zbraněmi Panzerfaust a Panzerschreck z Německa. Obránci se udrželi a 98. sbor připravili o 887 padlých, na celkový vývoj ale lokální úspěch neměl vliv a Finové se po těžkých ztrátách stáhli na druhou defenzivní linii VKT (Viipuri–Kuparsaari–Taipale). Klíčovým úkolem se stala obrana Viipuri, jehož posádku však tvořila jen 20. brigáda s minimem zkušeností a otřesenou morálkou. Záhy po příjezdu ruských tanků jí navíc došla munice a v panice město opustila.

Viipuri tak 20. června padlo téměř bez boje a Rudá armáda splnila svůj první cíl, avšak nepodařilo se jí obklíčit a zajmout žádné větší finské jednotky. Rychlost ofenzivy také začala působit logistické potíže 21. armádě, která od začátku operace urazila 120 km. 

Německá pomoc

Neschopnost Mannerheimových divizí zadržet nepřítele šokovala finskou veřejnost a vyvolala obavy i v Německu. Když Helsinky v tíživé situaci požádaly Berlín o pomoc, Hitler raději zareagoval obratem a vyslal do Finska 122. divizi, polovinu brigády útočných děl a desítky střemhlavých bombardérů Ju 87 i stíhaček Fw 190. Finský prezident Risto Ryti věděl, že diktátor neposkytuje muže a techniku zadarmo.

Pokračování: Mezi mlýnskými kameny: Finsko proti Sovětskému svazu a Německu (3)

A měl pravdu, neboť 22. června do Helsink přiletěl německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop a sdělil tamním politikům jednoznačný požadavek: Finsko se musí zavázat, že bude bojovat až do konce a neuzavře se SSSR separátní mír. Mannerheim chytře přesvědčil Rytiho podepsat závazek ne ve formě oficiální dohody, ale osobního příslibu. Když von Ribbentrop opouštěl metropoli, netušil, že finští představitelé se necítí být podpisem vázáni.


Další články v sekci