Konspirační teorie v medicíně: HIV jako produkt CIA a očkování způsobující autismus

Ve středověku lidé věřili, že malárii vyvolává „špatný vzduch“ vanoucí z bažin. Duševní choroby připisovali posedlosti ďáblem. Z epidemií moru vinili špatnou konstelaci hvězd na obloze nebo Židy, kteří údajně otrávili městské studny. Moderní věda tyhle omyly napravila, ale ani ona se při vysvětlování příčin chorob nezbavila fám, omylů a šílených konspiračních teorií.

HIV jako produkt CIA

Když se v roce 1981 objevily v USA první případy AIDS, vypukl hon na původce této smrtelné choroby. V roce 1983 hlásily úspěch hned dva týmy – Američané vedení Robertem Gallo a Francouzi v čele s Lucem Montagnierem. Oba popsali virus HIV, metlu 20. století. Kde se virus vzal? Než vědci stačili vypátrat původ HIV v Africe, kde se jím nakazili domorodí lovci od ulovených šimpanzů, goril a mangabejů černých, vyrojily se divoké konspirační teorie.

Některé z vytvoření viru obviňovaly vědce zapojené do tajných projektů americké zpravodajské služby CIA. Ta prý hodlala s pomocí HIV vymýtit z americké společnosti homosexuály a také významně zredukovat populaci Afroameričanů. K nakažení homosexuálů mělo dojít v roce 1978 při testech nové vakcíny proti žloutence typu B v New Yorku, San Franciscu a Los Angeles. Nic z toho není pravda, ale teorie o spiknutí mocných proti zbytku světa stále žije na nejrůznějších webových stránkách, v pochybných filmech a knihách.

Léčba postavená na hlavu

Mnohem nebezpečnější je fáma, podle které je virus HIV neškodný a nevyvolává onemocnění AIDS. Ze zdravotních problémů nemocných viní zastánci této konspirační teorie léky, které brání viru v množení. Jde podle nich o spiknutí nadnárodních farmaceutických firem, které z prodeje léků těžce profitují. Stačí prý, aby lékaři našli v krvi člověka „neškodný virus HIV“, a hned mu naordinují „zhoubné preparáty“. Člověk pak chřadne a nakonec zemře. K uzdravení je prý potřeba jediné – okamžitě skoncovat s užíváním léků. 

TIP: Zabijácký virus HIV: Kde se zrodilo zlo?

Otcem teorií o neškodnosti viru HIV je americký molekulární biolog Peter Duesberg. Své šílené spekulace poprvé zveřejnil v roce 1987. Lidé nakažení virem HIV, kteří téhle obludné lži uvěřili, nepřežili obvykle déle než několik let. Pak je zahubila plně rozvinutá choroba AIDS. Zkolaboval jim imunitní systém a podlehli nádorům či infekcím. 

V 90. letech minulého století této fámě uvěřil jihoafrický prezident Thabo Mbeki. Země pod jeho vládou prakticky rezignovala na léčbu i prevenci AIDS. Následky byly děsivé – 300 tisíc neléčených lidí záhy zemřelo, navíc se zcela zbytečně nakazilo 35 tisíc dětí. 

Očkování a autismus

Na vakcíny shlíží část veřejnosti s podezřením už od roku 1796, kdy anglický lékař Edward Jenner provedl první očkování proti pravým neštovicím. I dnes se najdou rodiče, kteří odmítají vakcinaci dětí proti nejdůležitějším infekčním chorobám. Často se odvolávají na nežádoucí vedlejší účinky očkovacích látek a nejednou i na údajné studie, které dávají vakcíny do souvislosti se vznikem autismu. Určité projevy této vývojové poruchy nervového systému lze nalézt u 1 ze 40 chlapců a u jednoho ze 180 děvčat. Náchylnost k autismu má silný dědičný základ.

Už počátkem 80. let minulého století dosáhli senzacechtiví novináři toho, že z autismu bylo často viněno očkování proti černému kašli. Na „vědecký základ“ postavil tento zcestný názor britský gastroenterolog Andrew Wakefield studii, která dala vznik autismu do spojitosti s jednou komponentou kombinované vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.

Wakefieldova studie ale dlouho nepřežila. Záhy se ukázalo, že lékaře platili právní zástupci rodičů autistických dětí, kteří žalovali výrobce vakcín. Wakefield celou studii zfalšoval, aby dodal odpůrcům očkování potřebnou „munici“.  Odhalení pro něj mělo fatální následky. Přišel o lékařský diplom a v Británii jako lékař skončil.

Není to pravda, ale mohla by být

Na internetových stránkách nejrůznějších „odmítačů vakcinace“ je Wakefieldova podvodná studie nadále uváděná jako pádný důkaz o škodlivosti očkování. V některých oblastech nabírá odpor k vakcinaci takové proporce, že tu významná část dětí zůstává neočkovaná a vznikají příhodné podmínky pro šíření infekčních chorob. 

TIP: Pět nejčastějších mýtů o očkování

V roce 2017 zažili obyvatelé americké Minnesoty epidemii spalniček. Nákaza se rozhořela v komunitě, kde pod vlivem protivakcinační propagandy poklesl podíl dětí očkovaných proti spalničkám na pouhých 40 %. Během 4 měsíců se chorobou nakazilo 79 dětí. U některých byl průběh onemocnění tak vážný, že skončily v nemocnici. Pro srovnání za předchozích 20 let zaznamenali v celých USA jen 56 případů spalniček.

Záhada chronického únavového syndromu

Chronický únavový syndrom si nevybírá. Může postihnout prakticky kohokoli a kdykoli, i když ženy jsou k němu podstatně náchylnější než muži. Na světě se s touto chorobou potýká asi 17 milionů lidí. Člověka při ní ochromuje trvalé vyčerpání, z kterého se nezotaví, ani když úplně „vypřáhne“ a delší dobu odpočívá. Pokročilé stadium syndromu přirovnávají někteří lékaři k finálním stadiím AIDS. Pacienti extrémně často trpí zhoubnými nádory a jejich imunitní systém kolabuje.

Příčiny syndromu nejsou jasné. Podle některých lékařů jde o psychickou záležitost. Jiní odborníci přisuzují chronický únavový syndrom narušení imunitního systému nebo hormonálním poruchám. Řada badatelů spekulovala i o tom, že u zrodu syndromu stojí virové infekce.

Můžou za to viry?

Do těchto sporů razantně vstoupila v roce 2009 jednapadesátiletá americká imunoložka Judy Anne Mikovitsová, když v prestižním vědeckém týdeníku Science zveřejnila studii, podle které jsou lidé s chronickým únavovým syndromem nakaženi myším virem označovaným zkráceně jako XMRV. Odborná veřejnost zbystřila. Pacientům a jejich blízkým svitla jiskřička naděje. Bude možné proti chronickému únavovému syndromu očkovat? Nepomohly by proti němu léky ze skupiny antivirotik, jaké užívají například lidé se žloutenkou? 

TIP: Chronický únavový syndrom: Našli jsme odpověď na největší záhadu medicíny?

Mikovitsová jejich naděje přiživovala. Zavedla ve své domovské instituci testování pacientů na virus XMRV. Za jednu analýzu účtovala 549 dolarů. Pokud byl výsledek pozitivní, doporučovala pacientům, aby u svých lékařů požadovali léky běžně užívané při nákaze virem HIV.

Byl dříve syndrom, nebo virus?

Jiné laboratoře však nákazu virem XMRV u lidí trpících chronickým únavovým syndromem neprokázaly. Detailní rozbor výsledků z laboratoře Judy Mikovitsové navíc prokázal, že se virus do pozitivně testovaných vzorků dostává až v laboratoři. Na vině byla zjevně kontaminace laboratoře myším virem. Redakce časopisu Science nakonec studii Judy Mikovitsové a jejích spolupracovníků stáhla jako mylnou i přes zarputilé protesty imunoložky. 

Dokončení: Poprask kolem glyfosátů, boj s obrnou a zákeřné priony (vychází v pátek 2. března)

„Jsem obětí komplotu,“ stěžovala si a dodnes věří, že je proti ní zorganizováno rozsáhlé spiknutí, na němž se podílejí nejen vědci, ale i redaktoři vědeckých časopisů. Ve svém boji za pravdu o virech a chronickém únavovém syndromu našla jediného mocného zastánce. Na její obranu vystoupili odpůrci očkování, kteří tvrdí, že jsou za své názory vystaveni stejné perzekuci jako Judy Mikovitsová.