Kolik vodíku a helia obvykle obsahují hvězdy?

Hvězdy většinou sestávají z nejběžnějších prvků ve vesmíru, tj. z vodíku a helia. Převážnou část jejich hmotnosti, zhruba 70–75 %, tvoří první zmíněný, zatímco na helium připadá zbylých 25–30 %. Uvedené prvky představují produkty primární jaderné syntézy při zrodu vesmíru. Ve hvězdných jádrech se však odehrávají termonukleární reakce, při nichž se ve stálicích na hlavní posloupnosti Hertzsprungova–Russellova diagramu zmenšuje zastoupení vodíku ve prospěch helia. 

Nekonečná vesmírná pestrost ale nabízí i v tomto případě pověstnou výjimku – bílý trpaslík ze souhvězdí Labutě přezdívaný Janus je hvězdou dvou tváří. Jedna z jeho stran obsahuje ve svrchní vrstvě vodík a žádné stopy helia, zatímco jeho protilehlou stranu tvoří pouze helium.

Kromě uvedené dvojice obsahují hvězdy i mnohem menší množství dalších prvků. Ze vzniku vesmíru pochází jen minimum těžších prvků a jejich drtivá většina tvoří produkt jaderných reakcí v nitrech předchozích generací stálic. Prvky těžší než helium se souhrnně nazývají kovy a jejich celkové zastoupení se označuje výrazem „metalicita“, přičemž u hvězd hlavní posloupnosti pouze zřídka přesahuje několik málo procent. Dané množství závisí na věku a evoluční historii stálice: Mladé hvězdy obvykle zahrnují méně těžších prvků, zatímco jejich starší protějšky – zejména ty, jež prošly několika fázemi vývoje – mívají metalicitu podstatně vyšší.