Volba panovníka: Mocný nástroj vlivu českých pánů
Stařičké české kroniky zaznamenaly, kterak má být nový panovník vlastně zvolen
Původní knížecí volba probíhala zpravidla na Pražském hradě, v jehož středu stál jakýsi dávný kamenný stolec nazývaný Žiži. Právě k němu byl kandidát na trůn přiveden a za hromadného pokřiku velmožské skupiny slavnostně dosazen.
Výsada volby
Prastarý trůn českých knížat byl umístěn na nejvyšším bodě návrší, přibližně v místech dnešního západního průčelí Svatovítské katedrály. Jeho zvláštní název má hned dvě možná vysvětlení. Ze staroslověnštiny známe slovo „sieža“, které znamená usednout a napovídalo by ceremoniálnímu dosednutí nově zvoleného panovníka na stolec. Stejně tak je ale možné i vysvětlení pomocí slova „žhnouti“, které odkazuje ke kultovnímu místu na vršku pahorku.
Vlastní ceremonie popisovaná dávnými učenými kronikáři však nemohla stačit k rozřešení otázky, kdo se vlastně má onoho nastolování zúčastnit. České panstvo patrně řešilo stejný problém, a tak se záhy po smrti Václava III. ponořilo do starých spisů a listin, aby vyneslo na světlo světa dokument nebývalého významu. Zlatá bula sicilská, kterou vydal již Fridrich II. pro tehdejšího českého krále Přemysla Otakara I. v roce 1212, totiž pravila, že má-li být v Českém království někdo zvolen, přisuzuje tento akt všem Čechům. V dnešní době bychom patrně chápali tento výrok doslovně, na počátku 14. století však mezi tyto Čechy patřila především a pouze zemská elita. A právě tuto úzce vymezenou skupinu tvořili čeští páni, kteří díky bezmála sto let starému dokumentu získali mocný nástroj politického vlivu.