Největší dobyvatelé historie: Krvavé vavříny Gaia Julia Caesara

Podobně jako Čingischána nebo Alexandra Velikého také Gaia Julia Caesara formovaly události v mládí. Ačkoliv se narodil do významné aristokratické rodiny, mnoho peněz nezdědil, a o to málo navíc brzy přišel. Jeho strýc konzul Marius totiž prohrál v občanské válce a nový režim Cornelia Sully se s protivníky nemazlil. Caesarovi všechen majetek zabavili a on sám musel uprchnout. Do Říma se vrátil až po Sullově smrti a začal se živit jako nesmlouvavý právník. 

O jeho charakteru dobře svědčí epizoda, kdy jej unesli piráti. Ačkoliv by se zločinci spokojili s dvaceti talenty stříbra coby výkupným, Caesar trval na tom, že má hodnotu nejméně padesáti. Rovněž jim „slíbil“, že je do jednoho ukřižuje – a hrozbu splnil: Později shromáždil loďstvo a všechny provinilce pochytal. A přestože správce provincie rozhodl, že bude finančně výhodnější prodat muže do otroctví, Caesar rozkaz otevřeně ignoroval a nechal je přibít na kříže. 

Zpátky na výsluní

Po návratu do Říma učinil první krok v politické kariéře a byl zvolen vojenským tribunem. Své schopnosti se okamžitě rozhodl předvést v Hispánii a dosáhl tam četných vítězství. Zpátky v Římě se mu navíc podařilo spojit dva nepřátele, Pompeia a Crassa, do mocenského paktu, jenž vstoupil do dějin jako první triumvirát. Caesarovi byly brzy svěřeny tři provincie, Předalpská a Zaalpská Galie a Ilýrie, načež se mu otevřely další možnosti expanze. 

Aby mohl financovat svůj nástup k moci a vyzbrojit vlastní legie, hluboce se zadlužil. Ochotně se proto vložil do nesvárů mezi galskými kmeny a započal v Galii dobyvatelské tažení, takže do jeho osobní pokladny tekly ohromné zisky z vyrabovaných měst i z prodejů desítek tisíc zajatců do otroctví. Výboje ovšem nezastavil a postupoval až do Germánie a za Rýn, načež coby první Říman na krátký čas vstoupil na území Británie.

Zbytečná vražda

„I ty, Brute?“ Než Caesar pronesl ona nešťastně proslulá slova, která mu však vložil do úst až dramatik William Shakespeare, stihl dohasínající římskou republiku změnit v monarchii ve všem kromě názvu. Jeho vláda v Galii po pěti letech skončila a Gaius Julius se oprávněně obával, že bez politické imunity a bez armády bude pro své protivníky představovat snadnou kořist. Rozhodl se proto hrát vabank a vytáhl s vojskem na Řím. 

V následující občanské válce přesvědčivě zvítězil a stal se diktátorem, tedy velitelem všech armád. Vystrašený senát mu poté přiznával další a další civilní i náboženské tituly, a Caesar tak ve svých rukou koncentroval větší moc než kdokoliv před ním – čehož využil k reformám státu i k omezení moci senátu. 

TIP: Římské císařství a jeho vavříny vykoupené krví

Malá klika milovníků starého řádu se ovšem nehodlala s nastupující politikou smířit a zosnovala Caesarovu vraždu. Na spiknutí se nakonec podílelo šest desítek lidí: Gaia Julia tak v roce 44 př. n. l. bodnul dýkou senátor Casca a další se přidali. Ani po jeho smrti se však senátorům nepodařilo vrátit k silné republice, pouze propukla občanská válka. Vítězství v ní dosáhl Caesarův adoptivní syn Augustus a roku 27 př. n. l. se stal oficiálně prvním římským císařem.