Mizení čarodějnic z Evropy: Dozvuky krutých procesů v časech osvícenství
S nástupem osvícenství začala pozdně středověká konstrukce zločinu čarodějnictví postupně ztrácet své opodstatnění
Třebaže ve střední a východní Evropě procesy s ďáblovými spiklenci právě vrcholily, celkově přinesla druhá polovina 17. století již opatrnější nakládání s kriminálním deliktem čarodějnictví. Nezanedbatelný podíl na tom měl nový myšlenkový proud – osvícenství.
Osvícenci za lidskou důstojnost
Francouzský osvícenec Voltaire nebo italský filozof a ekonom Cesare Beccaria viděli v 18. století roli státu ve výchově a vzdělávání obyvatel. Přílišné uplatňování trestu smrti prohlašovali za známku slabosti státu, a Beccaria absolutní trest nakonec odmítl zcela. Jedním hlasem spolu s průkopníky z předchozího století Weyerem, Friedrichem von Spee či Loosem odsoudili také útrpný výslech jako nepřijatelnou, a dokonce trestuhodnou formu nakládání s vyšetřovaným.
V českých zemích se zlomem stalo panování Marie Terezie. Trestní zákoník Theresiana se sice ještě vážně a podrobně zabýval třístupňovým systémem útrpného výslechu, mezitím však okruh rádců okolo císařovny dokázal pohnout míněním panovnice a tortura byla v roce 1776 zakázána.
Po polovině 18. století se případy usvědčených čarodějnic a čarodějníků na území středoevropské habsburské monarchie ještě v omezené míře objevily, byly však potrestány většinou nucenými pracemi nebo žalářem, nikoliv trestem smrti.
Poslední případy
Poslední ojedinělé případy čarodějnických praktik, kterými se oficiální místa zabývala, se v jednotlivých evropských zemích objevovaly v průběhu druhé poloviny 18. století. Označení poslední čarodějnice západní Evropy si vysloužila v roce 1782 ve Švýcarsku popravená „čarodějnická děvečka“ Anna Göldi. Negramotná matka dvou nemanželských dětí byla svým zaměstnavatelem lékařem Johannem Jakobem Tschudim, s nímž čekala dítě, obviněna z čarodějnictví.
V odlehlém kantonu Glarus bylo stále zločinem nejen čarodějnictví, ale zapovězeny byly i mimomanželské styky, a lékař v žádném případě nechtěl připustit své deklasování, pokud by Göldi veřejně obvinila právě jeho. Na lékařovu stranu se postavili duchovní tamější protestantské církve a žena byla zatčena. Annu vyslýchali přestavitelé města a církve a nakonec ji mučením donutili k přiznání, že čarovala, stýkala se s ďáblem v podobě černého psa a otrávila vlastní dítě.
TIP: Čarodějnictví na prahu osvícenství: Případ rolníka Jana Poláka
Po tortuře vše odvolala, ale po dalších kolech mučení nakonec na své výpovědi zůstala. Čtrnáct dní poté, co se přiznala, byla na náměstí ve městě Glarus veřejně setnuta mečem. V roce 1991 byl o Anně natočen film, poslední evropské čarodějnici se v roce 2008 dostalo soudní rehabilitace a její případ byl označen za justiční vraždu.
