Mistr šermíř: Vášeň pro boj přivedla Paula Hectora Maira až na šibenici

Život Paula Hectora Maira, obdivovatele německé renesanční tradice bojových umění, skončil v roce 1579 za zpronevěry na šibenici. Mairovi bylo v té době dvaašedesát let. Pro nás je dnes bezesporu svéráznou, svým způsobem jedinečnou postavou historie šermu.

Čas neklidu

Paulus Hector Mair (1517–1579) se narodil v bohaté měšťanské rodině v době, kdy nástup protestantské víry a reformace předznamenával úpadek Svaté říše římské národa německého a vznik moderních národních států. Obyvatelé „svobodného císařského města“ Augsburgu byli navíc ovlivněni myšlenkami švýcarského reformátora Ulricha Zwingliho, a tak ve městě vedle sebe žili jak katolíci, tak konvertité i reformisté. Vzhledem k bohatství města a kvetoucímu obchodu jistě v jakémsi poklidném příměří. 

Náboženská turbulence a věčně přítomná hrozba válek s islámem vedly k tomu, že výuka ovládání zbraní byla nejen základem vojenského výcviku, ale patřila také k základům výchovy urozeného muže. Přitom tradiční chladné středověké zbraně jako meč, dýka, kopí a oštěp byly již od 15. století na bojišti postupně nahrazovány „sedláckými“, jako byly halapartny, kůsy, sudlice, cepy, a především palnými zbraněmi.

Jak se vzmáhala buržoazie, začali si její příslušníci přivlastňovat a napodobovat zvyky a obyčeje šlechty, včetně práva nosit poboční zbraň. Takovou zbraní renesančního kavalíra se stal rapír, převážně bodná zbraň, lehčí než vojenský jezdecký kord, zbraň tvořící nezbytný doplněk honosného kostýmu, určená výhradně k soubojům. Ruku v ruce s tím se zdokonalovalo umění šermu jako svébytného bojového umění i metody jeho výuky. 

Zápasník a sběratel

Není pochyb o tom, že jako příslušník bohaté střední vrstvy získal Mair prvotřídní vzdělání; ovládal několik jazyků. Pravděpodobně se vycvičil i v „umění zápasnickém“ – šermu, zápasu a možná i v jiných bojových uměních. V tom se lišil od své společenské třídy, jež se na takové „obskurní“ kratochvíle dívala spatra. Naproti tomu Mair tvrdil, že bojová umění jsou „užitečná pro výchovu mladých mužů“. 

Zároveň stoupal po společenském žebříčku a jako vysoký úředník magistrátu začal také v duchu napodobování šlechtických manýr pořádat nákladné hostiny a slavnosti pro bohaté a vlivné augsburské měšťany. Jeho prvořadou vášní však bylo sběratelství šermířských učebnic a turnajových příruček. V roce 1549 získal po smrti šermířského „mistra dlouhého meče” a hejtmana šermířského cechu marxbrüderů Antonia Rasta (1480–1549) jeho rozepsaný šermířský rukopis a zhruba do roku 1552 jej dokončil.

„Základní dílo“

Mair se nakonec pokusil zkompilovat veškeré dostupné znalosti o šermu do originálního díla. Kolem roku 1540 se pustil do sestavování vlastního manuálu, Opus Amplissimum de Arte Athletica, neboli Základní dílo o umění zápasnickém. Bylo to masivní kompendium „zahrnující celé umění šermu a jeho historii“, značně ovlivněné knihami v jeho sbírce. Najal malíře Jörga Breue mladšího, aby namaloval podle dvou zkušených šermířů-modelů různé šermířské techniky. 

Projekt byl velice nákladný a jeho dokončení trvalo čtyři roky. Zachovaly se tři exempláře tohoto rozsáhlého díla (každý ve dvou svazcích) a jeden menší rukopis. V nádherně ilustrovaných svazcích je popsán a vyobrazen boj dlouhým mečem, rapírem, tesákem, krátkou i dlouhou holí, válečnou sekerou, mečem a dýkou, mečem a puklířem, nalezneme tu turnajové klání, cvičný boj na koni, boj halapartnou, kosou, cepem, dokonce i srpem a „sedláckými” palicemi. Ty jsou na některých ilustracích dokonce nahrazeny obyčejnými větvemi. Nechybí pěšák proti jezdci, jízdní boj, meč a štít, štít a kopí, štít proti štítu, štít a palcát, hrotité štíty, zápas, soudní souboj, dále pěší boj meči ve zbrojích, kde je znázorněno dobíjení dýkou a dokonce ukládání zabitého do rakve.  

Z mecenáše defraudantem

Mair při práci na tomto nákladném projektu utratil většinu majetku a příjmů své rodiny a kromě toho vedl i jinak nákladný a extravagantní život. Nakonec zdefraudoval i městskou státní pokladnu, jejíž správou byl od roku 1541 pověřen. V roce 1579 se na jeho podvody přišlo, a tak byl tento nadšenec a mecenáš zatčen, odsouzen a nakonec popraven. Jeho majetek byl patrně zabaven a knihovna byla rozptýlena po aukcích.

TIP: Od bitevního pole ke dvoru: Jak se ve středověku zrodil šlechtic?

Stejně jako jiné exekuce v té době byla i jeho poprava oběšením (došlo k ní 10. prosince 1579) s největší pravděpodobností lidovým tyátrem a jeho poslední chvíle byly nejspíš provázeny kletbami a posměšky těch daňových poplatníků, které okradl.