Katolíci a utrakvisté: Rozbouřené davy vzaly útokem radnici, klášter i židovskou čtvrť
Zpočátku úsměvné potyčky přerostly na konci 15. století v ozbrojený konflikt, při němž krev tekla proudem
Situace na konci 15. století byla v českých zemích mírně řečeno napjatá. Tehdejší král Vladislav II. Jagellonský byl slabý a rostla nespokojenost pražských měšťanů s jejich konšely.
Předchozí část: Krvavé žně v Praze: Druhou defenestraci odstartovala náboženská píseň
Potenciální výbušnost celé situace byla zřejmá politickým špičkám katolíků i umírněných kališníků. V následujícím roce 1481 se sešli na společném svatojakubském sněmu a snažili se domluvit na nějakém klidném řešení. Výsledná usnesení tohoto sněmu proto vyznívají až překvapivě smířlivě. Radní tří pražských měst (Staré Město, Nové Město, Malá Strana) si je však bohužel vyložili jako oficiální svolení k novým represáliím radikálních utrakvistů. Vzájemné zastrašování získávalo na obrátkách.
Nová revoluce?
Jednání katolických a kališnických stavů nevedla k uspokojivému závěru, a tak se v březnu 1483 král Vladislav odhodlal k riskantnímu kroku, když viděl, jak se kališníci aktivizují. Opětovně jmenoval do funkce konšely, kteří byli dříve zodpovědní za tvrdý postup proti radikálům v Praze. Olej do ohně navíc přilila morová epidemie, která zasáhla hlavní město a před kterou král Vladislav uprchl na Moravu.
Léto 1483 se neslo ve znamení nepotvrzených informací, dohadů a obav z protitahů znepřátelených stran. Na jedné straně zde stála koalice katolíků a umírněných kališníků, na druhé straně radikálnější utrakvisté. Dnes již bohužel nedokážeme s jistotou říci, kdo dal prvotní impuls k násilí. Ozbrojený převrat proti druhé straně však nejspíše plánovaly obě znepřátelené frakce v pražských městech. Roznětkou se stala nepodložená zpráva o vážné nemoci panovníka, jenž tou dobou pobýval v Třebíči. Pro katolíky by úmrtí prozatím bezdětného krále bylo těžkou ranou, protože by tak ztratili svůj největší trumf.
Koalice se proto rozhodla ihned konat. Staré i Nové Město vyslalo posly ke spřáteleným pánům s tajnými dopisy, ve kterých byl nastíněn plán na vojenské obsazení Prahy, kdyby snad Vladislav nemoci podlehl. Akce byla naplánována na noc z 24. na 25. září, kdy umírnění a katolíci měli zaútočit na domy radikálních kališníků, nepřípustné osoby z města vyhnat a osm desítek hlavních vůdců popravit. Jeden z poslů však spiklenecký plán vyzradil a radikálové se rozhodli zaútočit jako první.
Krvavá žeň
Ráno ve středu 24. září, jen pár hodin před plánovaným útokem katolíků a umírněných, se na Týnském chrámu rozezněly zvony, což byl dohodnutý signál připraveným radikálům k ozbrojenému obsazení radnic všech tří pražských měst (vyjma Hradčan, což byl v podstatě Pražský hrad bez městské samosprávy), kde se již pomalu shromažďovali koaliční konšelé.
V boji o staroměstskou radnici přišel o život „jen“ rychtář Ambrož. Poraněný purkmistr Jan z domu U klobouků se prozatím zachránil tím, že úspěšně předstíral mrtvého. Jako takového jej útočníci vyhodili z okna, což mu však přivodilo další těžká zranění. Na Novém Městě se rozvášněný dav, který hnala nejen proradnost radničních spiklenců, ale i dlouho střádaný vztek na zkorumpované městské úředníky, vymknul kontrole. Sedm přítomných mužů, z toho čtyři konšelé, bylo na místě ubito. Další radní byl dostižen na ulici a zlynčován. Mrtvoly pak byly jako připomínka první defenestrace z roku 1419 vyházeny z oken radnice. Jen na Malé Straně se toho dne nezabíjelo.
TIP: Spása poutníků aneb Maltézští rytíři na cestě dějinami
Po takovémto zúčtování se dav obrátil na pražské kláštery, které začal bez milosti rabovat. Jak už to v podobných situacích bývá, i bez zjevného důvodu se zdivočelé zástupy obrátily na židovskou čtvrť, kde podnikly rozsáhlý pogrom. Vraždění a rabování v Praze trvalo až do večera, kdy se sešly jednotlivé obce, aby mezi sebou zvolily nové městské představitele, kteří posléze vedli výslechy zajatých měšťanů, samozřejmě na mučidlech. Dva dny poté bylo dílo dokonáno pokojným obsazením obou pražských hradů a popravou čtyř usvědčených staroměstských měšťanů. Všichni katoličtí duchovní byli vyhnáni z města.
Smluvní dohra
Nová pražská garnitura všech tří měst sepsala smlouvu o společném postupu při prosazování radikálních husitských idejí. Katolické mše a přijímání „pod jednou“ již pro příště neměly být tolerovány. Dále měli být vypovězeni z pražských měst všichni katolíci. Nicméně věrnost králi Vladislavovi kališníci zachovali, ovšem pod podmínkou, že bude respektovat již uzavřené smlouvy. Král nakonec musel potupné podmínky chtě nechtě akceptovat, neboť na zvrácení situace vojenskou mocí neměl dostatečné prostředky. Vynutil si alespoň navrácení ukradených majetků a obou královských hradů.
