Jak vypadal tradiční advent na vsi: Zákaz práce, radovánek i draní peří
Období adventu je odedávna čtyřtýdenní dobou klidu a rozjímání
Kostel se nezdobil květinami, protože v zimě stejně žádné nerostly, a hlavní barvou byla zádumčivá fialová. Rovněž platil přísný zákaz jakýchkoli radovánek: „žádných schůzek pacholků s děvkami hned u žádného hospodáře, zvláště pak v domech šenkovních, aby nebývalo. Dopustil-li by se kdo toho, den a noc v kládě seděti má […],“ hrozí poddanský řád z roku 1660. Toto pravidlo však asi nebylo dodržováno příliš přísně, protože se rok co rok opakovaly výzvy k rychtářům, aby zabránili různým „nezbednostem a nepravostem“.
Od Barborky po Silvestr
S tímto časem souvisí i svátky několika svatých, na které se váže řada obyčejů. Na den svaté Barbory (4. 12.) chodily bíle oděné dívky s tvářemi zakrytými rozpuštěnými vlasy a věnečkem naraženým do čela. V rukou nesly metly a košíčky s dobrotami. Po dětech chtěly modlitbičky a strašily je nezřetelným „mulisy, mulisy“, které dnes známe spíš od čertů z televizních pohádek. Ve skutečnosti však jde o zkomoleninu výzvy „modli se, modli se“.
Se svátkem souvisí i větvičky nazývané „barborky“. Říkalo se, že nevykvetou dívce, která není panna, a tak je děvčata schovávala před bdělýma očima matek. Také se prý musí dát do vody, která byla přinesena v ústech. Podivné pravidlo však má poměrně logický základ. Voda ve studni byla ledová, a pokud se zahřála alespoň na teplotu těla, tak větvička vykvetla mnohem dříve. Po Barboře navštěvoval domácnosti svatý Mikuláš, kterého někdy doprovázel početný průvod. V okolí Litomyšle například chodili i mouřeníni, myslivci, turci, mladík převlečený za ženu, žid, smrtka a mnoho a mnoho dalších. Na Moravě zase světce doprovázely jejich manželky – Mikulášky.
Přízraky s noži
O týden později platil přísný zákaz předení a draní peří a po vesnici chodily nabělené Lucie se strašidelnými papírovými zobany. Pokud paní domu přistihly u kolovratu, odnesly kužel, a pokud při draní, tak jí dokonce rozfoukaly peří. Trestaly i hltavé děti. K jejich bezbřehé hrůze kolem nich běhaly s velkým nožem a hrozily, že budou párat bříška.
Namoučená Lucie však nebyla nic proti tomu, jak vypadala taková Perechta, Peruchta či Šperechta. Ta na sobě měla obrácený kožich, na hlavě králičí kůži a v ruce kudlu a vědro na krev. Někdy chodívala v předvečer svátku svaté Lucie a někdy dokonce i na Štědrý den. Nožem se oháněl i Knedlíkový Lutzl, který kontroloval, zda byly snězeny všechny knedlíky. Když našel mísy prázdné, byl zbit on sám. Přehlídku podivných maškar korunuje svatý Ambrož, který 7. prosince lákal děti za hřbitovní zeď, nabízel cukrátka, ale pak je sešlehal metlou. Sami vidíme, že v křepčících přízracích s metlami či noži bychom původní svaté hledali jen těžko.
Na Štědrý den panoval přísný půst. Kdo ho nedodržel, na toho mohla přijít již zmiňovaná Perechta. Na Boží narození (25. 12.) se zase nesmělo pracovat a hospodyně raději ani nestlaly postele. Datum 28. 12. bylo zasvěceno dětem, protože tento den dal Herodes povraždit „neviňátka“ v naději, že mezi nimi bude i malý Ježíš. Matky proto své potomky zkoušely z počtu povražděných a tloukly je metlou tak dlouho, dokud se nedozvěděly, že miminek bylo 4 444. Naopak Silvestr se nijak zvlášť neslavil. Nebyl k tomu důvod, rok začínal a končil jindy.
