Démoni živočišné říše: Pět zvířat s nezaslouženě špatnou pověstí
Lidská fantazie dokáže stvořit úžasná díla. Na druhé straně však mnohdy vidí zloduchy či strašáky tam, kde žádní nejsou. Člověk tak v minulosti přisoudil řadu špatných vlastností a zlých úmyslů zcela nevinným tvorům.
Po stopách zkázy
ksukol ocasatý
kde žije: Madagaskar | nařčení: zosobnění zkázy
Mezi neprávem očerněné tvory bezesporu patří madagaskarská poloopice ksukol ocasatý. Domorodci ji nazývají aye aye a vzhled předurčuje samotářského nočního primáta k tomu, aby vyvolával silné emoce. Tělo ksukola pokrývá tuhá „drátovitá“ srst černé barvy, oči v kontrastu ke zbarvení těla oranžově září a jeho prostřední prst je extrémně tenký a dlouhý. Vizáž živočicha v kombinaci s noční aktivitou a plachostí vyvolaly u mnoha původních obyvatel Madagaskaru přesvědčení, že se jedná o zosobnění zkázy a zla. Existuje dokonce mýtus, že na koho ksukol ukáže svým dlouhým prstem, ten brzy zemře. Pověra bohužel v minulosti vedla k vybíjení krásných poloopic na mnoha místech ostrova. (foto: Shutterstock)
Nestydaté žáby
ropucha obecná
kde žije: Evropa, Asie, Afrika | nařčení: spojení s černou magií
Mnohé pověry a špatná reputace některých zvířat jsou důsledkem jejich přirozeného chování, které se lidem mohlo zdát vulgární, nestoudné a zavrženíhodné. Například rozmnožování určitých žabích druhů připadalo mravokárné společnosti ve středověku hanebné. Odtud byl už jen krůček k tomu, spojit zmíněné živočichy s nekalými úmysly, se zlými bytostmi, nebo dokonce s černou magií. O ropuchách se tak ve středověkých a raně novověkých textech nedočteme prakticky nic pozitivního: Obvykle se považovaly za oblíbené „průvodkyně“ čarodějnic a dalších bytostí temna. (foto: Shutterstock)
Symbol krutosti
sova
kde žije: celý svět | nařčení: zákeřné noční zlo
Sovy jsou nádherní draví ptáci, ve středověké Anglii však neměly na růžích ustláno. Tamní obyvatelé je totiž pokládali za zlé a nebezpečné tvory, kteří mohou na člověka seslat neštěstí. Vždyť kromě toho, že jsou „podezřele“ aktivní v noci, mají také ostrý zobák a drápy, létají „zákeřně“ tiše a vydávají nepříjemný, až děsivý zvuk. I v některých tehdejších literárních dílech se dočteme, že sova létá v noci, a je proto zlým stvořením. Jelikož si středověcí lidé nemohli na původce houkání snadno posvítit, šířily se pověry o škodlivosti a nebezpečnosti zmíněných opeřenců velmi snadno. (foto: Shutterstock)
Démonický zpěvák
bekasina chathamská
kde žije: Nový Zéland | nařčení: krvežíznivost
Mezi novozélandskými Maory se traduje mnoho legend o nebezpečích, jež číhají v nočním pralese. Jednu z největších nástrah představuje Hakawai, mytický pták s červeným a černo-bílým opeřením. Strašlivý je už jeho hlas, který údajně dokáže přimět ke zběsilému útěku i silného a nebojácného muže. Nedávný výzkum ornitologů však ukázal, že jde o velmi přehnané obavy, protože původcem děsivých zvuků je nejspíš zcela neškodný drobný opeřenec bekasina chathamská. V noci tento zpěvák, dorůstající pouhých 20 cm, vyluzuje nepopsatelné skřeky: Podobají se spouštění kotevního řetězu, nebo dokonce přeletu tryskového letadla. (foto: Shutterstock)
Hlodavé čarodějnice
zajíc, králík
kde žije: celý svět | nařčení: převtělené čarodějnice
Se sotva uvěřitelným příkladem pověrčivosti bychom se v 18. století setkali na území Švédska, kde se stali terčem křivdy zajíci a králíci. Místní lidé totiž neškodné užitkové hlodavce podezřívali, že představují proměněné čarodějnice. Podobu zajíců na sebe tyto ženy údajně braly, když se chtěly dostat do příbytků a vysát veškeré mléko kravám. Proč ovšem obyvatelé severu spojovali s temnými praktikami právě králíky a zajíce, není zcela jasné. Snad za to mohl některý rys chování zvířat, který našim předkům připadal nepochopitelný a cizí. (foto: Shutterstock)
