Černá Hora: Malý stát s velkými cíli

Po rozpadu socialistického bloku a Jugoslávie usilovala Černá Hora o začlenění do vojenských a ekonomických struktur západní Evropy. Letos v červnu se stala členem NATO a do roku 2020 by se chtěla připojit k EU. 

Plánovaná vražda premiéra?

Snahu Černé Hory o příklon k Západu však negativně vnímá právě Rusko. Malá zemička sice určitě není vojenskou mocností, ale ovládá důležitou část pobřeží Jaderského moře. Ještě donedávna byly černohorské břehy dokonce jediným pásmem mezi Gibraltarem a východním Tureckem, jež NATO nedržela v rukou. Dřív než Černá Hora do aliance vstoupila, snažila se ruská vláda podpořit provýchodní politické strany v zemi a také pravoslavné kněží, kteří NATO vnímají jako hrozbu slovanské vzájemnosti.

Zobrazit na mapě Googlu

Tato polarizace vyvrcholila během parlamentních voleb v roce 2016, kdy tehdejší premiér Milo Dukanovič oznámil, že vláda odhalila Ruskem podporovaný plán uskutečnit státní převrat. Jeho součástí byla i vražda ministerského předsedy a úmysl prosadit novou vládu, jež vůči Západu zaujme negativní postoj. 

Odstoupit v pravý čas

Pravda o zamýšleném puči zůstává dodnes nejasná. Mnohá média označila Dukanovičovo prohlášení za pohádku a snahu odvrátit pozornost od vládních problémů. Existují však náznaky, že hrozba mohla být reálná; i když například brzké propuštění Alexandra Šindeliče, který byl označen za hlavního organizátora celé akce, budí oprávněné podezření. Nenašly se ani zbraně, jež měly údajně posloužit při plánovaném útoku na parlament. 

Deset dní poté, co Dukanovič oznámil zmaření puče, vystoupil s dalším prohlášením – že opouští křeslo premiéra. Politik, jehož strana má přímou vazbu na dřívější komunistické struktury, se paradoxně zasloužil o začlenění svého státu do západních organizací. Při jeho odstoupení se spekulovalo, že na něj Rusko vyvíjelo tlak (možná i popisovaným pokusem o převrat). Je ovšem také možné, že důvodem jeho odchodu ze scény byl naopak tlak ze Západu. 

Dukanovič je vnímán jako kontroverzní politik s potenciálním napojením na organizovaný zločin. On sám každopádně jakékoliv překročení zákona popřel a rovněž odmítl, že by jeho odstoupení souviselo s nepodařeným pokusem o převrat. V současné situaci však jeho odchod z čela vlády může mezinárodní pozici státu jen pomoct. 

Ekonomika Černé Hory si pořád „zvyká“ na otevřené tržní hospodářství, ale postupuje velmi cílevědomě. V roce 2015 došlo k privatizaci 90 % původně státních podniků, včetně všech bank a telekomunikačních společností. Země má velký potenciál hydroelektráren: Zatím využívá 20 % možné vodní elektřiny a do budoucna plánuje energii vyvážet. 

Potenciál v turistech

Energetika a zemědělství se považují za hospodářské pilíře státu a stále výrazněji se k nim přidává turistický ruch. Do Černé Hory každoročně zavítá třikrát víc turistů, než má země obyvatel; turismus tvoří asi pětinu tamního HDP a podél pobřeží vyrůstají stále nové ubytovací komplexy. Vláda si uvědomuje, jak důležité je odstranit překážky pro zahraniční investory, pocházející především z Ruska, Itálie, Kypru, Maďarska a Srbska. Cizí investice loni dosáhly 755 milionů dolarů, což v přepočtu na hlavu představuje jednu z nejvyšších úrovní v Evropě.