Bílý a neviditelný jako sníh: Zimní kamufláž v průběhu 20. a 21. století (1)
Zůstat nespatřen protivníkem až do poslední vteřiny zvyšuje šanci vojáka jak na splnění úkolu, tak na přežití. Specifickou disciplínu představuje zimní
maskování, když krajinu přikryje sněhová peřina
Za první světové války sázely armády převážně na jednobarevné uniformy – jako příklad můžeme uvést britské khaki stejnokroje. Ty vojákům zůstávaly i v zimním období a první převlečníky bílé barvy se objevily až roku 1917. Za průkopníka lze považovat rakousko-uherské lyžařské jednotky, které na italské frontě nosily bílé pláště, blůzy a kalhoty navlékané přes standardní uniformu.
Finští lyžaři
Během druhého globálního konfliktu se používaly jak sítě a povlaky na helmy, tak maskovací oděvy z látky se speciálním potiskem. Většina armád si nechala šít bílé převleky, nicméně některé severoevropské země upřednostňovaly samostatné zimní uniformy. Do všeobecného povědomí se účinnost maskovacích výstrojních doplňků dostala za zimní války (1939–1940), kdy svět obletěly snímky finských oddílů v bílých overalech.
Výborně vycvičení vojáci se dokázali na lyžích či sněžnicích pohybovat i v hustém porostu, dokonale splývali s terénem a působili jednotkám Rudé armády těžké ztráty. Maskovací oděvy proslavily také finské snajpry v čele s nejlepším odstřelovačem všech dob – právě díky schopnosti splynout se zasněženou krajinou a přiblížit se k nic netušícímu nepříteli si Simo Häyhä vydobyl přezdívku Bílá smrt.
Letní uniformy do sněhu
Rudá armáda se z fiaska poučila a v hojné míře vybavila své střelecké divize buď jednodílnými plášti, nebo dvoudílnými převleky. Díky nim vyráželi její příslušníci už v zimních měsících roku 1941 k překvapivým protiútokům a objevovali se v místech, kde je Wehrmacht nečekal. Teplé oblečení spojené s dokonalým maskováním poskytlo v mnoha bitvách rudoarmějcům klíčovou výhodu, zatímco německé svazky doplácely na krátkozrakost svého vrchního velitele.
Adolf Hitler očekával, že jeho divize porazí SSSR ještě před příchodem mrazů, a Němci se tak probíjeli na východ pouze v letních uniformách. Tuto neprozřetelnost tisíce z nich zaplatily životem nejen kvůli chladu, ale i nechtěnému odhalení. Některé jednotky situaci vyřešily najímáním ruských žen, které doma šily kopie kusů oblečení ukořistěných Rudé armádě. Teprve v zimě 1942–1943 dostával Wehrmacht bílé dvoudílné převlečníky s kapucí a palčáky, které na rozdíl od většiny maskovacích oděvů měly též izolační funkci.
Oboustranné uniformy
V pozdějších fázích války dotáhly zimní kamufláž takřka k dokonalosti Waffen-SS, jež vsadily na oboustranné uniformy. Lícová strana byla potisknuta kamuflážním vzorem, rubová měla bílou barvu. Jakmile napadl sníh, stačilo bundu i kalhoty obrátit a esesman rázem splynul s okolím.
TIP: Maskovací kombinéza hejkal: Dokonalé splynutí odstřelovače s okolím
Nejstarší verze se vyznačovala jednobarevným šedým provedením, další už byly komplikovanější. Asi nejslavnější vzor nesl označení Eichenlaubmuster (dubové listí), k nejvzácnějším patřil Rauchtarnmuster („kouřový“ vzor), jehož pole měla rozostřené okraje. Dnes tyto maskovací uniformy patří k vyhledávaným sběratelským raritám.
Dokončení: Bílý a neviditelný jako sníh: Zimní kamufláž v průběhu 20. a 21. století (2) (vychází ve čtvrtek 2. června)