Berlín: Podmanivá atmosféra ostalgického města

Berlín se od ostatních německých měst liší tím, že je tolerantní vůči jakékoliv formě „jinakosti“ a z pohledu ostatních Němců je méně uspořádaný. Z perspektivy našince tam však pořádek panuje – s mírou, tak jak to máme rádi.

Městská doprava funguje spolehlivě, pokud se zrovna nekoná maraton nebo nějaká masivní demonstrace (těch ovšem bývá jen pár ročně). A kdybyste se místo metra rozhodli využít některý z vozů v barvě slonoviny, kterou mají berlínské taxíky předepsanou, můžete si být jisti, že vás taxikář neokrade.

My děti ze stanice Zoo 

Osvěta na berlínský způsob: bezdomovci tu chodí do knihoven. Především do jedné univerzitní, která se nachází poblíž nádraží „Zoologischer Garten“. Využívají tepla a toho, že většina zmíněných institucí je v Berlíně volně přístupná, bez průkazky si jen nemůžete vzít knížky domů. 

Vyjdete-li z nádraží Zoologická zahrada předním vchodem, otevře se vám pohled na Kurfürstendamm, bulvár s luxusními obchody, a taky na menší zoo, jež tu sídlí už od 40. let 19. století. Zato zadní část stanice působí ponuře a představuje skutečnou líheň bezdomovců, narkomanů a alkoholiků, snad i proto, že se poblíž nachází nouzová ubytovna.

Upomíná to na bestseller z 80. let My děti ze stanice Zoo, životní příběh patnáctileté Christiane F. (celým jménem Christiane Vera Felscherinow), který nadiktovala v roce 1977 novinářům a naturalisticky v něm popsala zkušenosti s tvrdými drogami a prostitucí. Mimochodem, Christiane stále žije v Berlíně, dnes je jí téměř šedesát let. 

Veganské sexshopy 

V Berlíně fungují čtyři státní univerzity (nejstarší je Humboldtova) a na tři desítky dalších vysokých škol. Studentská a vůbec mladistvá kultura spoluutváří charakter města. Bio, veganství a fair trade je v kurzu, výběr z desítek sojaburgerů představuje samozřejmost. Ve čtvrti Kreuzberg narazíte i na veganský sexshop – nenabízí se tam ale jídlo: název vychází z toho, že vegani obecně cítí ekologicky, a v obchodě tedy prodávají sexuální pomůcky z přírodních a recyklovatelných materiálů. 

K Berlínu neodmyslitelně patří rovněž streetart, který se celkem rozumně stahuje z historického centra do mladistvějších čtvrtí – nejčastěji na něj natrefíte v někdejším východním Berlíně. Výrazně pomalované jsou i zbytky Berlínské zdi: skutečný pomník zašlé éry pak představují malby v East Side Gallery, nejdelší dochované části politické bariéry ve čtvrti Friedrichshain. Do této „galerie pod širým nebem“ přispělo od roku 1989 přes sto umělců a dnes se jedná o chráněnou památku. 

Krteček, Ampelmann a ostalgie 

Zbytky Berlínské zdi, stejně jako trabanty, patří k fenoménu „ostalgie“. Novotvar, který se v němčině zabydlel v 90. letech, označuje nostalgii po Východě („Osten“), přesněji vzpomínání na poměry v NDR. 

TIP: Zapomeňte na Bratwurst! V Německu už je jedničkou kebab

Nejen ve čtvrtích někdejšího východního Berlína můžete narazit na „ostalgické“ obchůdky, plné suvenýrů připomínajících dobu před pádem režimu. Nejčastěji v nich najdete tři druhy artiklů: dárkově zabalené úlomky Berlínské zdi s certifikátem pravosti, různé upomínkové předměty s motivem východoberlínského „Ampelmanna“, nezaměnitelného panáčka ze semaforu, který ve východních čtvrtích řídí dopravu dosud; a většinou nechybí ani plyšový Krteček, opět s cedulkou potvrzující pravost – že jde o originál od Zdeňka Milera. Vysvětlení je nasnadě: oblíbený český večerníček vysílaný i v NDR se tak nějak stal symbolem doby.